Vyčerpaný CEO, který je „v pohodě“

„Jak se máš?“ „Dobře. Hodně práce, ale dobře.“ Tuhle odpověď dávají lidé ve vedení automaticky, jako podpis pod e-mailem. A často je i pravdivá: firma roste a čísla jsou dobrá. Jen tělo už pár měsíců posílá jiné zprávy. Budí se ve tři ráno, ramena jsou trvale nahoře a víkend končí v neděli odpoledne nervozitou.

Vyčerpání u lidí, kteří vedou, většinou nevypadá jako vyčerpání. Vypadá jako výkon. A právě proto ho hlava přizná jako poslední.

1. Vyhoření, které nikdo nevidí

Psycholožka Christina Maslach, která vyhoření zkoumá přes čtyřicet let, popisuje tři jeho vrstvy: vyčerpání, odstup od práce a lidí a pocit, že jste v práci méně schopní a účinní, než byste měli být^[1]. Klasická představa vyhoření je člověk, který nemůže ráno vstát z postele.

U lidí ve vedení to častěji vypadá jinak. Vstávají dál, chodí na porady, plní cíle. Vyčerpání se schovává pod výkon. Lidově se tomu říká vysoce fungující vyhoření: navenek všechno běží, uvnitř dochází palivo. Není to lékařská diagnóza. Je to stav, který vidím u majitelů firem a manažerů velmi často. Navenek všechno běží a nikdo si ničeho nevšimne, často ani vy.

Americká studie Michaela Freemana z roku 2019 zjistila, že 49 % podnikatelů zažilo během života duševní obtíže, víc než lidé ve srovnávací skupině^[2]. Na vrcholu se o únavě nemluví. Únava tam působí jako slabost.

2. Proč to hlava přizná jako poslední

Lidé ve vedení mají obvykle silnou vůli a vysokou toleranci k nepohodlí. To je dar, který je dostal tam, kde jsou. A zároveň past, protože vůle umí signály těla dlouho přehlušit.

Neurovědkyně Amy Arnsten z Yaleovy univerzity ukázala, že už mírný akutní stres, nad kterým nemáme kontrolu, oslabuje činnost prefrontální kůry, část mozku, která plánuje, zvažuje a drží nadhled^[3]. Řízení přebírají rychlejší a automatičtější části mozku. A ty mají jednu prioritu: přežít dnešek. Otázka „jak jsem na tom za rok“ je pro ně příliš daleko.

Výsledek je paradox. Čím jste vyčerpanější, tím hůř to vidíte, protože při dlouhodobém tlaku dostává méně prostoru právě ta část, která by si toho měla všimnout.

3. Co tělo hlásí dřív než hlava

Tělo nevede porady, takže nemusí předstírat, že je v pohodě. Pár signálů, které se u lidí ve vedení objevují nejčastěji:

• •spánek, který neregeneruje, buzení mezi 2. a 4. hodinou s hlavou plnou úkolů
• •čelist, šíje a ramena, které se nepovolí ani o víkendu
• •dovolená, která začne nemocí, jako by tělo čekalo, až si to může dovolit
• •káva ráno, víno večer a mezi tím energie z adrenalinu
• •podrážděnost na drobnosti, které by vás dřív nerozhodily
• •pocit, že necítíte nic, ani radost z úspěchu, jen úlevu, že je další věc hotová

Tělo mluví jiným jazykem než tabulka v Excelu. Pokud spánek, nálada nebo tlak nejdou do normálu několik týdnů, začněte u praktického lékaře.

Přehled desítek dlouhodobých studií z roku 2017 ukázal, že vyhoření souvisí s vyšším rizikem srdečních a cévních onemocnění, cukrovky 2. typu, nespavosti, bolestí zad a deprese^[4]. Neznamená to, že každý unavený ředitel onemocní. Znamená to, že únava, kterou nikdo neřeší, není jen pracovní téma.

4. Co vyčerpání dělá s rozhodováním

Pro člověka v čele firmy je nejdražší důsledek vyčerpání v kvalitě rozhodnutí. Přehled výzkumů rozhodování pod stresem ukazuje, že lidé ve stresu víc sahají po naučených reakcích, méně zvažují dlouhodobé důsledky a hůř se učí z chyb.

V praxi to vypadá nenápadně. Odkládáte personální rozhodnutí, které je zralé měsíce. Nebo naopak rozhodujete rychle a tvrdě, abyste měli věc z krku. Přestanete delegovat, protože „to udělám rychleji sám“. A strategické otázky se posouvají na „až bude klid“, který nepřijde.

Zajímavé je, že dobrá rozhodnutí souvisí se schopností vnímat vlastní tělo. Malá britská studie s 18 obchodníky z londýnské burzy zjistila, že ti, kteří lépe vnímali tlukot vlastního srdce, byli ziskovější a v profesi vydrželi déle^[7]. Signály těla jsou data. Kdo je roky přehlušuje, rozhoduje s neúplnou tabulkou.

5. Proč dovolená nestačí

Typická odpověď na vyčerpání je dovolená. Týden u moře, a pak zpátky do stejného tempa. Po třech dnech je to, jako byste nikde nebyli.

Dovolená pomůže, jen její účinek po návratu rychle vyprchá. Nervový systém nastavený na pohotovost se přepne až zkušeností, že je v bezpečí, a pláž to sama nezařídí. Pokud je za vaším výkonem vzorec „musím to zvládnout sám“, „nesmím selhat“ nebo „moje hodnota je v tom, co odvedu“, pojede tělo v pohotovosti i na pláži.

Tyhle vzorce většinou vznikly dávno předtím, než jste vedli firmu. Kdysi vám pomohly obstát. Dnes vás drží v pohotovosti, i když už k ní není důvod.

6. Co pomáhá dřív, než se ozve tělo

• •Měřte jinak. Kromě tržeb sledujte i spánek, tep v klidu nebo prostě to, jak se ráno cítíte. Jsou to data o vašem nejdůležitějším nástroji.
• •Minuta před rozhodnutím. Než uděláte důležité rozhodnutí, tři pomalé výdechy a otázka: v jakém stavu to rozhoduji? Stejný člověk se stejnými daty rozhodne jinak ve 23 hodin a v 9 ráno.
• •Jeden člověk bez filtru. Mějte aspoň jednoho člověka, se kterým můžete mluvit otevřeně, bez role. Na vrcholu je osamělost součástí pozice, ale nemusí být trvalá.
• •Hranice, které platí i pro vás. Pokud po týmu chcete, aby odpočíval, ukažte mu to. Kultura začíná u vás.
• •Zastavte se u otázky proč. Proč nemůžete vypnout? Čeho se bojíte, když zpomalíte? Odpověď bývá starší než firma.

Výkon, který vydrží

S majiteli firem a manažery pracuji na tom, co je drží v pohotovosti: na podvědomých vzorcích, emocích uložených v těle a nastavení nervového systému. Výkon zůstává. Mění se palivo: místo strachu klid.

Hledáme příčinu, ne symptom. Únava je symptom. Příčinou bývá vzorec, který vám říká, že si odpočinek musíte zasloužit.

Pokud jste v článku poznali sebe, napište mi nebo zavolejte a podíváme se na to.