Pět rodičovských sabotérů: když z vás mluví vaše máma

Slíbila jste si, že to budete dělat jinak. Že nebudete křičet, vyčítat ani strašit. A pak se jednoho večera slyšíte, jak dítěti říkáte: „Ty mě jednou přivedeš do hrobu.“ Stejným tónem, stejnými slovy, jako to kdysi říkala vaše máma. A večer u postýlky přichází vina.

Nejste špatný rodič. V takové chvíli z vás mluví starý ochránce, který se naučil chránit vás způsobem, jaký tehdy fungoval. Říkám jim sabotéři. Kdysi vám pomohli obstát v rodině, ve škole, v životě. Dnes, když jste sama rodič, chtějí ochránit i vaše dítě, a to stejným způsobem, jakým kdysi chránili vás.

1. Duchové v dětském pokoji

Americká psychoanalytička Selma Fraiberg v roce 1975 napsala text, který se dodnes cituje. Nazvala ho Duchové v dětském pokoji. Popsala v něm, jak se do vztahu rodiče a dítěte vracejí nevyřešené zážitky z dětství rodiče^[1]. Rodič, který byl jako dítě sám se svým strachem, se pak těžko zastaví u strachu vlastního dítěte. Bolí ho to na místě, které nikdo nezahojil, a tak se raději odvrátí.

Fraiberg ale pozorovala i druhou stranu. Rodiče, kteří si dovolili znovu procítit vlastní dětskou bolest, ji pak méně často přenášeli na dítě.

Psychiatr Daniel Siegel o skoro třicet let později shrnul výzkumy, podle kterých bezpečné pouto dítěte nejlépe předpovídá to, jak dobře rodič rozumí vlastnímu dětství. Ne to, jak lehké dětství měl^[2][3]. I rodič s těžkým příběhem může dát dítěti bezpečí, když svému příběhu porozumí.

2. Výkonný: „Ať je z tebe někdo.“

Výkonný sabotér chrání hodnotu přes výkon. Vznikl v dítěti, které dostávalo pochvalu jen za jedničky, úklid a to, že „nedělá problémy“.

Jako rodič pak hlídá známky, kroužky, výsledky. Myslí to dobře: chce, aby se dítě uchytilo. Dítě si z toho ale může odnést, že láska se musí zasloužit. Dítě, které je milované jen za výsledky, se učí bát chyby víc než čehokoli jiného.

3. Pečující: „Udělám to za tebe.“

Pečující sabotér chrání místo mezi lidmi přes službu druhým. Vznikl v dítěti, které se muselo starat o mámu, o sourozence nebo o náladu v rodině.

U rodičů nemocných dětí je tenhle sabotér silný. Maminka dítěte s astmatem nebo ekzémem pečuje dnem i nocí, a je to správné. Pečující sabotér ale přidá ještě něco: nedovolí jí odpočinout a nedovolí dítěti, aby něco zvládlo samo. I máma astmatika smí spát celou noc, když to jde.

4. Ostražitý: „Dej pozor, to je nebezpečné.“

Ostražitý sabotér chrání bezpečí přes kontrolu. Vznikl v dítěti, které vyrůstalo v nepředvídatelném prostředí.

Rodič s Ostražitým sabotérem vidí nebezpečí všude: v louži, v nové potravině, v jiné rodině, v teplotě o dvě desetiny vyšší. U dítěte s alergií má k tomu skutečné důvody, a proto je tak těžké ho zahlédnout. Dítě si od něj ale odnese, že svět je hrozba. A dlouhodobý stres zatěžuje nervový systém celé rodiny, takže je těžší nemoc zvládat v klidu. Alergii nezpůsobil váš strach. Klid vám ale oběma pomůže ji unést.

5. Tichý: „Nedělej scény.“

Tichý sabotér chrání bezpečí přes neviditelnost. Vznikl v dítěti, které se naučilo, že je lepší být zticha, nevyčnívat a nezlobit.

Jako rodič pak tiší i emoce dítěte. „Nebreč.“ „To nic není.“ „Přestaň se vztekat.“ Dítě se naučí, že emoce jsou nebezpečné, a začne je schovávat. Napětí, které nemůže ven, si tělo někde nese, a u dítěte, které už má citlivou kůži nebo průdušky, může dál přitěžovat. Emoce, které smějí ven, ulehčí i tělu.

6. Loajální: „U nás se to vždycky dělalo takhle.“

Loajální sabotér chrání sounáležitost s rodinou. Vznikl v dítěti, pro které bylo bezpečnější patřit k rodu než být jiné.

Jako rodič předává rodinná pravidla dál, i ta, která nikomu neslouží. „U nás se nebrečí.“ „U nás jsme všichni nemocní na průdušky.“ „Babička to taky zvládla sama.“ Dítě převezme nejen zvyky, ale i strachy a očekávání celého rodu.

7. Když je dítě nemocné, sabotéři mluví hlasitěji

Nemoc přišla dřív než vaše ostražitost. Vaše ostražitost je odpověď na nemoc, ne její příčina. Po třetí noci s kašlem nemá nikdo zásoby trpělivosti, a vaši sabotéři taky ne. Proto se ozývají nejvíc právě ve chvílích, kdy jste nejunavenější.

Často chodí ve dvojicích. Ostražitý balí na výlet léky na tři dny, Pečující přibalí svačinu i pro děti sousedů a Loajální dodá, že babička jezdila jen s chlebem a nic se nestalo. Nemusíte poznat všech pět. Stačí zahlédnout toho, který mluví zrovna dnes.

8. Jak se sabotérem mluvit

Sabotéra poznáte podle toho, že reagujete prudčeji, než situace vyžaduje, nebo že slyšíte z vlastních úst hlas svých rodičů. V tu chvíli k dítěti mluví váš starý ochránce.

Boj ho jen posílí. Zkuste tohle:

• •Pojmenujte ho potichu: „Aha, Ostražitý.“ Pojmenování dá rozumu pár vteřin náskok před starou reakcí.
• •Zeptejte se ho, čeho se bojí. Většinou zjistíte, že se bojí něčeho z vašeho dětství, ne z dnešního dne.
• •Udělejte o kousek menší krok, než vám velí. Místo „nesmíš do louže“ třeba „můžeš, a doma se převlékneme“.
• •U toho prodlužte výdech. Tělo tak zažije, že se nic zlého nestalo.

9. Omluva jako lék na vztah

Každý rodič někdy vybuchne. Psycholog Edward Tronick zjistil, že i v dobrých vztazích se rodič a dítě většinu času úplně nesladí, a že pro dítě je důležité hlavně to, jestli se vztah po roztržce opraví.

Dítě nepotřebuje rodiče, který nikdy nezakřičí. Potřebuje rodiče, který se vrátí a vztah spraví. Stačí tři věty: „Křičela jsem a mrzí mě to. Nebyla to tvoje vina. Příště to zkusím jinak.“ Omluva dítěti je jedna z nejsilnějších vět, které mu můžete dát. Učí ho, že vztah vydrží i chybu.

Klid patří do domova

Sabotéři se předávají, protože jsou neviditelní. Jakmile je uvidíte, ztrácejí část síly. U některých to stačí. Jiné drží emoce uložená v těle, a ta se vysvětlením nerozpustí.

S tímhle pracuji. Pojmenujeme, který sabotér ve vás mluví a odkud se vzal, uvolníme emoce, které ho drží, a nervový systém dostane zkušenost, že dítě můžete chránit jinak. Když se zklidníte vy, dítě to pozná: z vašeho hlasu, z vašich rukou, z toho, jak reagujete na další noc s inhalátorem. Léčba patří lékaři. Váš klid patří do domova.

Pokud v sobě některého ze sabotérů poznáváte, napište mi nebo zavolejte a podíváme se na to.